Vždycky jsem chtěla mít nějaké opravdu krásné auto, nějaké opravdu hezké auto, se kterým bych jezdila a které by mi téměř každý záviděl. Samozřejmě mi ale nešlo o to, aby mi každý záviděl automobil, ale mně šlo spíše o to, aby se mě samotné tohle auto líbilo. Mám ráda sportovní auta, taková nízká krásná sportovní auta. Která jistě každého zaujmou. Proto si myslím, že automobil je opravdu perfektní a hlavně praktický, protože když třeba bydlíte někde daleko od svého zaměstnání anebo od školy, tak samozřejmě potom asi každý člověk by se chtěl dostávat jednoduše do práce anebo také do školy.
A to znamená, že by také potřeboval mít třeba nějaký automobil anebo něco podobného. A to bych nebyla já, ani abych já nechtěla mít automobil. Moji rodiče mi dali právě svoje staré auto. Jenomže kdybyste to auto viděli, tak byste se asi také styděli s tímto autem jezdit. Bylo to opravdu hrozné. To auto mělo tolik kosmetických chyb, že jsem v tom autě ani nechtěla jezdit. Úplně jsem se styděla. A tak jsem rodičům řekla, že jim strašně sice moc děkuji, ale že se stydím s tímhle automobilem jezdit. Měla jsem s tím automobilem jezdit na brigádu a také do školy. Jenomže všichni právě v okolí měli opravdu krásná auta. Možná jsem měla takovou smůlu, že jsem všechny kamarády měla právě opravdu hodně bohaté. Vůbec nevím, jak se tohle mohlo stát, ale bohužel to tak asi bylo.
Nevím, jestli je to štěstí anebo smůla, že mám bohaté kamarády, kteří mají opravdu krásná luxusní auta. Ale jednoznačně to už tak je a chtěla jsem se svým kamarádům a přátelům také vyrovnat a že budu mít opravdu krásné sportovní auto. Nejraději bych chtěla samozřejmě Ferrari. Jenomže tohle jsem opravdu nemohla mít a tohle byl můj sen, ale mohla jsem si o tom opravdu nechat jenom zdát. Je logické, že já se středním platem, a ještě se středním vzděláním si nikdy nebudu nikdy vydělávat tolik peněz, abych si mohla pořídit Ferrari. Anebo nějaké jiné luxusní auto.
