Právě děti jsou takové, že se ničeho nebojí. Možná, že i vy jste si něčeho takového na vašich dětech již všimli. Nedochází jim, že by si mohly způsobit úraz, nebo že by mohly ublížit i někomu jinému, kdyby se dostali do určité situace.
Ti, kteří učí děti strachu, jsou dospělí lidé. Mnoho lidí si to ani neuvědomuje, ale opravdu jsme to my, kdo učí naše děti strachu, protože sami se mnohých věcí velice bojíme a doufáme, že se nám nic nestane, pokud se do dané situace dostaneme.
Myslíte si, že takovému dítěti dojde, jak moc se může zranit, pokud například spadne z elektrokoloběžky? Rozhodně ne. Přitom bylo již tolik úrazů a to právě na elektrokoloběžkách, že se to nedá spočítat ani na jedné ruce. Nebyly to jen lehké nehody, ale i velice závažné, které skončily smrtí člověka, který na dané koloběžce jel.
Když se dítě rozhodne, že se pojede projet na elektrokoloběžce, pak první, kdo začne vyšilovat, je dospělý člověk, který ihned začne danému dítěti říkat, co všechno si má dané dítě vzít, aby si nepřivodilo úraz. Hned mu začne jmenovat, ať nezapomene na přilbu, nejlépe chrániče na lokty, kolena apod. Myslíte si, že by dítě napadlo, že si má na něco takového vzít chrániče? Helma dané dítě možná napadne, ale chrániče rozhodně ne. Jen málokdo jezdí na elektrokoloběžce v chráničích.
A to je právě to. Tady krásně vidíme, že právě rodiče učí dítě strachu, protože je možné, že si dítě ani neuvědomí, že kdyby spadlo, mohlo by si rozbít koleno nebo si podřít loket. Jakmile mu ale rodič řekne, aby si vzalo chrániče protože si může způsobit úraz, něco takového si najednou uvědomí a bude mít strach, aby se to nestalo i když pár minut zpět by jej něco takového ani nenapadlo.
Děti se opravdu mnohých věcí nebojí a pokud je na danou věc neupozorní rodiče a neřeknou jim, co všechno by si měli vzít, ani si neuvědomí, co by je mohlo právě v případě pádu potkat.