Vezměte si jakéhokoliv podnikatele či obchodníka, který podniká v našem reálném světě a kterému do jeho provozovny nezavítá dost možná ani jeden jediný zákazník za celičký den. Tedy vezměte si ho ne v tom smyslu, že byste stanuli před oltářem, ale v tom smyslu, že si ho máte představit.
To je ale smutná, ne-li přímo tragicky vyhlížející představa, že? Dotyčný má sice výhodu v tom, že se za takové situace nepředře, že je hezky odpočinutý, jenže současně je tu odvrácená stránka věci, spočívající v tom, že si dotyčný nic nevydělá. A to je nepříjemné, protože vydělávat se v dnešním světě musí. Bez peněz se nikdo neobejde a takové podnikání bez dostatečně četných solventních klientů není k ničemu. To se dá jedině zabalit. Anebo se musí udělat vše pro to, aby sem zamířilo potenciálních zákazníků víc, a to co nejvíc, dost na to, aby se ona živnost vyplatila.
A naprosto stejně je tomu i u internetového podnikání. Sice to vypadá na první pohled poněkud jinak, sice jsou tu poněkud jiné možnosti i hrozící nedostatky, ale efekt je tu stejný v tom, že pokud někomu na jeho web nikdo nezavítá, není naděje na žádnou obchodní transakci, a tedy ani na vydělání si. A protože si i internetoví podnikatelé vydělat potřebují, je třeba dosáhnout náležitého zvýšení návštěvnosti. A jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je i linkbuilding. Tedy metoda, při níž se odkazy vedoucí na zmíněný podnikatelský web umísťují na jiné weby na internetu s cílem přivést z nich návštěvníky a potenciální zákazníky sem.
Takové odkazy se umístí tam, kde už se pohybuje dostatečně četná internetová veřejnost, a podobny rybářské udičce čekají na to, až k nim někdo dorazí, nechá se zlákat a klikne na ně. Čímž se v mžiku dostane na ten web, na který se podle toho, kdo na tuto podporu sází, dostat má. A tím vzrůstá onomu doposud třeba i opomíjenému webu návštěvnost. A to by bylo, aby se mezi takovými návštěvníky nenašli i ti, kdo dají provozovateli onoho webu vydělat!
